Kostol Panny Márie
Snežné
Jungmanovo námněstí
VII.2006 foto miestny organista a ja.
Chrám Panny Marie Sněžné v Praze
Kostel Panny Marie Sněžné s klášterem byl založen 3. 9. 1347 Karlem IV., českým králem a římským císařem. Měla to být památka na jeho korunovaci, proto měl vyniknout výškou i rozsahem nad všechny pražské chrámy. Karel IV. jej daroval řádu karmelitánů. Karlův syn Václav IV. přidělil kostel utrakvistům a stalo se z něj středisko výstředních husitů. V čele stál Jan Želivský, který zde byl zavražděn a pochován. Zničení kostela bylo dovršeno v roce 1566 zřícením klenby. Zpustošený klášter obývala chudina. V roce 1603 přicházejí do Prahy františkáni, kteří si na císaři Rudolfovi II. vyprosili kostel Panny Marie Sněžné. Objekt byl na podzim roku 1610 dostavěn. Měří od podlahy ke klenbě 39 metrů. Je postaven v pozdně gotickém slohu a hlavní oltář (z roku 1625) se vyrovná třípatrovému domu. Je to dřevěná barokní památka, v republice jediná svého druhu.Na kůru chrámu Panny Marie Sněžné stojí dvoumanuálové varhany od firmy Rieger. Nástroj je umístěn ve skříni s průčelím někdejších barokních jednomanuálových mechanických varhan Tomáše Schwarze od sv. Mikuláše na Malé Straně. Skříň je do obou stran rozšířena v pseudobarokním duchu. Jedná se o nástroj tuším ze 30. let 20. století, nese číselné označení opus 2438. Domnívám se, že po zvukové stránce se jedná o jakýsi kompromisní typ nástroje. Je zde celá paleta barevných osmistopých rejstříků, avšak na celkové dispozici je patrný vliv „Orgelbewegung“. Nástroj nezaznamenal v průběhu 20. století žádných změn na rejstříkové dispozici (pouze rejstřík Hoboj 8‘na II. manuále byl v 90. letech vyměněn za nový). Jediným větším zásahem byla elektrifikace pneumatické traktury počátkem 90. let, kterou provedla firma Rieger-Kloss Krnov, dodán byl též nový hrací stůl a umístěn nově na bok v levé části kůru (starý pneumatický stůl stával uprostřed kůru před varhanní skříní a po této úpravě se poděl neznámo kam). Práci na píšťalovém ústrojí (čištění, intonaci, ladění) naneštěstí měl provádět soukromě varhanář Karel Boundra (někdejší pracovník varhanářského družstva „Igra Praha“). Avšak tuto práci dokončil až Martin Poláček v roce 2003. Josef Brachtl, intonér vynikající pověsti pak v roce 2006 naintonoval Trompetu a opravil velkou Mixturu.
Dispozice:
I Manuál: II. Manuál:
Principál 8‘ Principál houslový 8‘
Kopula 8‘ Flétna vzdálená 8‘
Quintadena 8‘ Kopula 8‘
Gamba 8‘ Aeolina 8‘
Salicionál 8‘ Vox coelestis 8‘ (pouze jedna řada)
Oktáva 4’ Principál 4‘
Kopula 4’ Flétna 4‘
Kvinta 2 2/3‘ Fugara 4‘
Superoktáva 2‘ Flétna lesní 2‘
Mixtura 2‘ (5x) Mixtura 1‘ (3x)
Trompeta 8‘ Hoboj 8‘
Pedál:
Principálbas 16‘
Subbas 16‘
Echobas 16‘ (má skutečně vlastní řadu píšťal)
Oktávbas 8‘
Kvintbas 5 1/3‘
Superoktávbas 4‘
Kvinta Šumivá 2 2/3’
Bombard 16‘
Spojky: II/I 8‘, II/I 16‘, II/I 4‘, I 4‘, II 4‘,II 16‘, P/I 8‘, P/II8‘, P/I 4‘,
P/II 4‘
Pomocná zařízení: VI volných kombinací, II nastavitelné pedálové kombinace, pevné kombinace: „MF“, „Pleno“, „Tutti“, tremolo II. manuálu , žaluzie pro druhý manuál a válcové crescendo.
Spracoval Ján Přibyl.
Wordovský dokument hore uvedeného textu si môžeš stiahnuť tu.
Chcem sa poďakovať všetkým, ktorý mi umožnili si zahrať na tom organe, hlavne však bratovi františkánovi a organistovi Jánovi Přibylovi za ich trpezlivosť.
